Jen 2 hodiny od ničívých požárů

Když minulý čtvrtek vypukl požár v Chicu, pocítili jsme to i v Orindě. Když nám skončila třetí hodina a všichni šli na oběd, vzduch už byl zakouřený a všichni zjišťovali, co se děje. Všechno šlo ale celkem v pořádku, pobyt venku sice nebyl nejpříjemnější, ale šlo to. Protože jsem nevěděla, že takový kouř není záležitost na jeden den, jela jsem v pátek do školy na kole, což byl fakt špatný nápad. Škola už i rušila všechny tréninky a bylo doporučeno nesportovat ani vevnitř. Kouř a červený svit slunce připomínalo scénu z postapokalyptického filmu. Špatný vzduch bohužel překazil moje plány jet v sobotu do San Franciscu. Nakonec jsme tam ale stejně jeli, protože jsme měli lístky na broadway muzikál The Waitress ( bylo to skvělé). Vzduch pořád strašný, na ulici tak málo lidí, že to připomínalo maloměsto. Když jsem jela do SF v úterý, kouř už byl o něco lepší a skoro nebyl cítit. Ale v Orindě pořád strašné. Večer jsem se bavila s mojí host mámou o těch požárech. Jak to začalo teprve nedávno, ale lidi si na to už tak zvykli, že to považují za normální. Prostě zase někde hoří. A že příště to zase bude někde jinde. Možná tady. Ty oběti, zhořelé domovy, zhořelé vzpomínky, stromy, příroda. Všechno. Je strašné si uvědomit, že my tady řešíme kouř, ale už ani moc nepřemýšlíme nad tím, z čeho je. Víme to, ale je to příliš děsivé na to, abychom o tom přemýšleli. Ale teď už budu pokračovat. Ve středu se ovzduší ještě zhoršilo a být venku bylo opravdu nepříjemné. Ale to nejhorší přišlo ve čtvrtek. Během dopoledne se vzduch zaplnil kouřem tak moc, že nám o pauze na oběd zakázali vycházet a pak dokonce oznámili, že páteční vyučování se ruší. Index čistoty vzduchu už byl přes 200 a to běžné číslo je okolo 25. Ještě to takhle pár dní bude. Ale ve středu má pršet!