Americký fotbal na druhou

Tak jo, opravdu přišlo to, čeho jsem se bála. Bobbie a její dcera Holly mě poslední srpnový pátek vzaly na zápas amerického fotbalu. Popravdě, nebaví mě se koukat na žádný sport, možná tak s výjimkou krasobruslení. Fotbal a hokej ještě přežiju. Ale sport, jehož pravidla vůbec nechápu a nikdy předtím jsem ho neviděla ani v televizi, to je něco jiného. Ale tak co, bude to zajímavá zkušenost (to si tu říkám celkem často). Jely jsme do univerzity ve Stanfordu, která hrála proti San Diego state university. Všude plno lidí v červené (barva Stanfordu) grilujících u svých aut. Zeptala jsem se Holly, jak dlouho takový zápas trvá. Tři hodiny. Aha. Tak jo, snad to přežiju. Ještě před zápasem zahrála univerzitní kapela pár písniček a samozřejmě americkou hymnu. A pak už to začalo. Americký fotbal je opravdu zvláštní sport. Vždycky hrajou asi tak 20 sekund a pak se 2 minuty něco řeší. A takhle to bylo 3 hodiny. Ale byla to zajímavá zkušenost. Tak, řekla jsem si, zápas amerického fotbalu jsem už viděla, a už to nebudu muset znova absolvovat. No...

Asi tak dva týdny na to, jsem trávila víkend s host rodiči jednoho z bývalých studentů. Připravili mi opravdu bohatý program a v sobotu jsme samozřejmě šli na další fotbalový zápas. Vzala mě tam kamarádka té host maminky a ještě s námi šla její dcera, která je ve stejném ročníku na Miramonte jako já, a její kamarádka. Zápas (zase univerzitní) byl jen za kopcem v Berkeley a protože ta kamarádka pracuje pro univerzitu v Berkeley, byly jsme ve speciální sekci úplně nahoře na tribuně. Bylo to super. Hezky jsem si pokecala s holkama a taky jsme se pořádně najedly, protože tam byl obrovský bufet. Sushi, hamburgery, hot dogy, saláty, zmrzlina, popcorn a lentilky s logem univerzity. Nebylo to tedy moc o fotbale. Během přestávky hrála velká univerzitní kapela. Pak se k ní přidalo ještě asi tak 10 dalších kapel, hráli všichni dohromady a pochodovali po celém hřišti. Tak tohle byl teda o level lepší fotbalový zážitek. A zajímavá zkušenost.